Saigon- tunely Cu Chi
V Saigonu, dnes Ho Chi Minhove meste, bylo hodne destivo, takze jsme ho az tak moc neprozkoumavali. Bylo to jedno z dalsich obr mest, kde je spousta lidi, motorek a kramu. Navstevu tunelu Cu Chi pobliz Saigonu jsme si ale neodpustili. Navsteva spocivala ve filmove produkci o tom, jak a proc se tunely hloubily, jak cela sit vypadala a o tom, proc se valcilo [vse v duchu hesla - trocha propagandy nikdy neuskodi]. Nasledovala prohlidka nekolika vstupu do tunelu. Musim rict, ze kdyz nam kamarad, co uz tunely navstivil, rikal, jak jsou zvetsene pro tluste Americany, ziskali jsme predstavu celkem prostornych chodbicek.
Tak ten, nepochybne hooodne zvetseny turisticky tunel, ktery jsme si mohli proplazit, byl celkem klaustrofobickym zazitkem. Vsichni turisti za sebou pekne v rade jako kuratka sesli po zebriku do tunylku, kde po ctyrech pochodovali vpred. Ve tme. Vpredu turisti, vzadu turisti. Po chvili se had turistu prestal pohybovat. Ze by se nekdo v tunelu zasekl? Kdy se asi udusime? A co bude nasledovat, az vypukne panika? Po par minutach se nastesti had znovu rozpohyboval a my jsme pri prvni odbocce na povrch vylezli ven. Ivan byl nadsen, ale ja uz bych si to rozhodne nezopakovala.
Ivan si jeste zkusil slezt do jednoho vstupu do tunelu, ale kdyz jsem videla tu asi pulmetrovou stonozku, ktera tam byla s nim, rozhodla jsem se ho jen shora vyfotit.
Vstupy do skutecnych tunelu, ktere pouzivali Vietnamci, vsak nemely zadne zebriky, byly to otvory asi 40 x 20 cm. Neverili jsme tomu, ze se do neceho tak maleho da narvat, ale mistni vojak nam ukazal zpusob zatunelovani se vcetne ukryti vstupu [celkem asi 20 sekund mu to trvalo]. Musim rict, ze vubec nechapu, jak tam ti Vietnamci mohli existovat. A jeste vic nechapu, jak si Amici mohli myslet, ze je v tech tunelech najdou.